Chaloupku Dolní Morava vlastní naše rodina od roku 1968, kdy na možnost její koupě upozornil naše rodiče jejich dobrý kamarád Luboš Kanýz, který je pozval k nim na chalupu a v obci jim ukázal objekty, které byly tou dobou k prodeji. Rodiče Miroslav a Zdeňka Jelínkovi se do oblasti Králického Sněžníku i této obce, kde tehdy "dávaly lišky dobrou noc" zcela zamilovali a v podstatě se hned na místě dohodli s panem Adolfem Marčíkem, že mu v srpnu 1968 přivezou peníze a chaloupku od něho koupí. Tak se i stalo a po koupi v ní strávili první dovolenou, kdy se z nich stali chalupáři jak se patří. Na chaloupku jezdili z Brna každých 14 dnů a dávali ji postupně do pořádku, jelikož nebyla v dobrém stavu. Měla hliněné podlahy, velice nízké stropy, špatnou střechu, nebyla k ní zavedena voda ani elektřina a vypadala zcela jinak než dnes. Ač ji začali hned opravovat, svoji současnou podobu nabyla v roce 1983 a je na ní co rekonstruovat a opravovat stále. :-).

Dolní Morava byla dříve právě tou malebnou, klidnou horskou vesničkou, kde se v radosti setkávali místní lidé s "náplavou" chalupářů, v tehdy maličkém prostoru výčepu hospůdky (dnešní Krčma, která je však mnohem větší), či různě u soukromých akcí, táboráků, opékání kuřat a makrel na ohni (nejlepší makrely dělali Novákovi) a žili v naprosté sousedské symbióze. Vzájemně si pomáhali a my, coby jejich děti jsme tedy měli spoustu "tet a strýců", kdy to aspoň na mě, tedy mladší dceru, působilo jako jedna velká rodina a některá přátelství se starousedlíky přetrvala do dnešní doby, za což upřímně velmi vděčná. Naši rodiče se také v obci zúčastnili několika akcí "Z", kdy např. vypomáhali stavět místní obchod s potravinami apod. Byli zkrátka všude, kde bylo třeba a na oplátku zase jim kdykoliv místní lidé pomohli, když potřebovali. Z celého srdce děkuji za to, že naši rodiče vytvořili tyto pevné vazby a že i v současnosti nám místní lidé pomohou, když je třeba, moc si toho vážím.